mihnula se
myšlenka prapodivná
kdosi smál se
při pohádce
o tom jak jsi protivná
není štěstí
namlouvat si
že se mě to netýká
rána pěstí
do čelisti
padne mi jak ulitá
někdy víme
nemusíme
slyšet řeči ze všech stran
stejně jíme
co nesmíme
zastavte mě pro pět ran
ten kdo tápe
těžko chápe
rady toho druhého
jak se máte?
co děláte?
a co je vám do toho
kdo si počká
ten se dočká
nejspíš ale zleniví
pak je každá
rada dobrá
blbeček se rozčílí
ten kdo hřeší
myslívá si
nedělám nic špatného
kdo to vidí
ten se stydí
hledá sobě rovného
pak se křivý
s křivým diví
vidí-li ohnutého
jako diví
smíchem živí
svého ducha chorého
kdo je jistý
svojí myslí
vyhráno má zpolovic
někdy k zblití
je však žití
nemá cenu říkat víc
Žádné komentáře:
Okomentovat